Ctihodný Makarios Veliký, Egypťan

(památka podle církevního kalendáře 19. ledna / podle světského to je 1. února)

Sv. Makarius Veliký bývá označován i jako Egyptský nebo Starší. Po vzoru Antonína Velikého žil velmi asketicky asi od 30 do 90 let v poušti Horního Egypta. Stal se opatem v Thebaidě. Velikým je nazýván pro svou svatost a moudrost.

Makarios prožil mládí jako pastevec. Později zatoužil žít jako poustevník a živil se pletením košů, za které mu jeho přítel přinášel chléb. Lidé si o něm vyprávěli a chodili jej mnohdy prosit o radu. Připomínal jim, aby pamatovali na všudypřítomnost Boží a to co konají, konali ke cti a chvále Boží.

Jednu ze zkoušek, kterými prošel, mu připravila těhotná dívka s chudým chlapcem, který ji navedl, aby početí svedla na Makaria.

Makarios byl pak jejími rodiči a za pomoci vesničanů vláčen přes ves a tupen, aniž se bránil. Také po něm požadovali příslib zajištění výživného. Předporodní bolesti však přiměly dívku, aby nařčení odvolala a přiznala pravdu. Nenávist vůči Makariovi se pak obrátila v uctivost. Ten ale odešel na Nitrijskou horu, kde prožil asi tři roky v jeskyni. Chudobu kladl u sebe na jedno z předních míst. Na dotaz spolubratra, zda své vzácné knihy, z nichž předčítá bratřím, si má ponechat či zpeněžit a obnos rozdat chudým, Makarius užitečnost pochválil, ale dodal že chudoba je nadevše. Stalo se později, že nachytal zloděje, nakládajícího jemu uloupený majetek. Nerozčílil se, ale pomohl mu s nakládáním. Nakonec prý připomenul: "Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něj neodneseme."

Ve čtyřiceti letech byl vysvěcen na kněze a obdržel dar zázraků a proroctví. Byl zvolen představeným komunity v Thebaidě.

Jednou byl v modlitbě upozorněn na dokonalost dvou žen z blízkého města. Od nich vyslechl, že jsou manželky dvou bratrů, které chtěly opustit, aby v poušti sloužily Bohu. Od manželů souhlas nedostaly a proto slíbily Bohu, že do smrti nebudou mluvit o zbytečných světských věcech. Makarios jim odpověděl v tom smyslu, že Bůh nechce upřednostňovat ten či onen způsob života, ale přijímá svobodné rozhodnutí už jako uskutečnění.

Jindy šel Makarios se spolubratrem na Nitrijskou horu, ale jeho poslal napřed. Tento Makariův učedník se střetl s pohanským knězem, kterého urazil a dostal se s ním do konfliktu. Až k onomu pohanu došel Makarius, pozdravil a vlídně se s ním dal do řeči. Nakonec jím byl prošen, aby jej učinil křesťanem a mnichem. K údivu ostatních Makarios jen řekl: "Zlé slovo dělá i dobré zlými, ale dobré i zlé činí dobrými."

Snad z každé nahodilé příležitosti vyvodil poučení. Na dotaz jednoho mladíka, jak se stát dokonalým poustevníkem, odpověděl tak, že ho poslal dvakrát na hřbitov; jednou mrtvé hanit, podruhé chválit a v závěru poučení dodal: "Jdi a uč se od mrtvých pohrdat hanou i chválou."

Jedno ani druhé nemá narušit náš klid a rovnováhu. Má to význam pro náš žebříček hodnot, v němž první místo Božích věcí nemá být ničím zastíněno.

Za ariánského císaře Valensa byl Makarius poslán do vyhnanství na jeden egyptský ostrov, který obrátil na křesťanství. Pak se směl vrátit.

Po Makariu se zachovaly také jeho spisy, podávající návod k bohumilému životu. Devět dní před smrtí prozradil datum svého úmrtí, které znal ze zjevení. Jeho ostatky se nacházejí v Amalfi v Itálii.