První neděle po Padesátnici
Neděle všech Svatých.

3 června 2018

Nedělní čtení Evangelia

Evangelium podle Matouše (Mat 10, 32-38)

32. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
33. kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
34. Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
35. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
36. a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´.
37. Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.
38. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

Evangelium podle Matouše (Mat 19, 27-30)

27. Na to mu řekl Petr: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?"
28. Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
29. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.
30. Mnozí první budou poslední a poslední první."

Kázaní

Matka Boží a všichni svatí, jejichž památku dnes oslavujeme, svatí, kteří jsou nám známi, protože je nám Bůh zjevil, kteří byli pochopeni a uznáváni, svými současníky, anebo až po uplynutí roků a staletí, byla jejich svatost zjevena, všichni tito svatí, jeví se odezvou a odpovědí naší země na Boží lásku.

A to odpovědí nejen za sebe sama, ale i odpovědí ode všeho stvoření a také i od nás samých, neboť každý z nás má tu čest být nazýván, jedním z jejich jmen, naším křestním - křesťanským jménem, jménem jednoho z těchto svatých. A tito svatí, čí jména přešla na nás, stojí před Bohem a modlí se, aby jejich jména nebyla potupena a nebyla znesvěcena před zrakem Božím.

Boží Svatí, v sobě zahrnují všechno stvoření, ve své lásce, ve svém zastání, ve své modlitbě, ve skutečné a vytrvalé přítomnosti. Je podivuhodné, že i my patříme k této nesmírné a nespočítatelné rodině mužů, žen a dětí, kteří, porozuměli a pochopili, co zamýšlel Hospodin, když přišel na zemi, kde žil, učil a umřel za nás! Oni odpověděli celým svým srdcem, přijali celou svou myslí, pochopili Jeho úmysl a přijali Jeho zvěstování, se vší rozhodností překonali v sobě samých vše, co bylo příčinou Jeho ukřižování.

Svatí jsou lidé, kteří odpověděli láskou za lásku, lidé kteří pochopili, že jestliže, někdo umírá za ně, tak jedinou odpovědí vděčnosti, je to, stát se takovými, aby tato smrt nebyla zbytečnou a marnou.

Vždyť vzít na sebe svůj kříž, znamená především to, odvrátit se od toho všeho, co zabilo a rozepjalo Krista na kříži, a co Jej zabíjí a rozpíná, odvrátit se ode všeho co obklopovalo a obklopuje Krista, odvrátit se od nenávisti a nepochopení.

My to máme o to jednoduší, neboť v naše dny, po uplynutí dvou tisíce let, když čteme Evangelium, když v tom co čteme, před nás vystupuje osobnost Krista, máme před sebou zástupy svědků, kteří k nám promlouvají, že On skutečně, v pravdě oddal Svůj život za nás a, že jediné, jak můžeme odpovědět, je oddat život druh za druha, pro Něho. Tak jak to vždy slyšíme v konci ektenie - sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme – a kdy jsou na začátku této prosby i vzpomínáni - Matka Boží se všemi svatými, abychom na ně pamatovali, abychom byli pamětlivi jsouce.

Proto v dnešní den jsme vyzváni k novému rozhodnutí, poslechnout tak, jako tito svatí poslechli, celým svým srdcem, celou svou myslí, svou vůlí, celou svou bytostí a i my máme odpovědět vděčností, rozhodností a odhodláním.

A jestliže přineseme to malé, naši vděčnost, naši dobrou vůli, bude nám dána síla a moc od Boha, abychom dospěli k tomu, k čemu jsme dle Boží vůle určeni, tak jak jsme to slyšeli včera v Evangeliu: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Nebeský Otec (Mat. 5, 48).

Dnes se můžeme rozhodnout začít znovu, tak, aby Matka Boží, která dala Syna Svého na smrt a svatí, jejichž jména nosíme, měli z nás radost, abychom mohli odpovědět svojí vděčností, abychom mohli chápat, abychom mohli být spaseni, aby Kristus viděl, že nežil, neučil a nezemřel nadarmo.

Budeme Jeho slávou, Jeho světlem, třebas malým plamínkem, tak jako malá svíčka, ale bude to světlo, které bude prosvěcovat svět a bude ho činit méně temným! Buďme radostí, aby i ostatní se naučili radovati se v Hospodinu! Amen.

Zdroj: http://www.pravoslavi.org/