Slovo svatého Jana Kronštadtského na Nový rok

Srdce čisté stvoř ve mně, Bože, a ducha pravého obnov v nitru mém…
Žalm 51, 12

Stvořitel času nás učinil hodny, drazí bratři a sestry, abychom ještě spatřili nový, alespoň co do počtu, rok. Tento nový rok se však pro naše skutky a pro naše staré zvyky a návyky stane opět starým a vetchým. Jen svatý, ctnostný život, spojený s každodenním pokáním, obnovuje člověka pro každý den.

A to proto, neboť v každém člověku se nachází semínko a zárodek tlení – hřích, zděděný po hříšných předcích, který neustále, někdy třeba i nepozorovaně, činí tlející celou lidskou bytost. S tímto semínkem tlení a těch nejtěžších nemocí se člověk rodí na svět a postupně zetlívá a někdy zaživa pomalu umírá!

Podle slova Pána, zpytujícího naše srdce a nitro zevnitř, vycházejí z lidského srdce zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy, krádeže, uplácení, zloba, zákeřnost, obscénnost, sprostota, oko zlé a závistivé, rouhání, pýcha, tupost. Všechno toto zlo vychází zevnitř, z našeho nitra, a poskvrňuje člověka (Mk 7, 21 - 23)

Co tedy po tom všem pro nás znamená Nový rok?
Znamená pro nás to, že se i pro nás ještě prodloužilo milosrdenství a shovívavá Boží trpělivost, očekávající naší nápravy a činící naše duchovní spasení.

Nový rok – jest mocným povzbuzením k našemu pokání a k dobrým skutkům. Vzpomeňme na podobenství o neplodném fíkovníku, který chtěl hospodář dát setnout proto, že nepřinášel plody, ale sadař jej uprosil ponechat jej ještě rok, aby byl okopán a pohnojen a aby přinesl plody.

Ale nastane poslední den, po němž už nebude času, tak, jak se praví ve Zjevení svatého Jana Teologa: Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce. (Zj 10, 5 – 6) Už nebude postupných střídání zimy, jara, léta a podzimu, nebude už toho překrásného krášlení země zelení, květy, listím a plody. Nebude nižádného rození, ani lidí, ani živočichů, ale sama země, dle slova Písma Božího, shoří a bude nové nebe a nová země, nepomíjející nebe a nepomíjející země, v souladu s duchovními těly budoucích vzkříšených lidí (2 Pt 3, 10 - 13). Slunce pohasne a zanikne a Sluncem vše ozařujícím, vše prosvěcujícím, bude sám Pán Kristus, který je Sluncem spravedlnosti. Nebude měsíce ani hvězd, neboť to všechno je dočasné a tudíž ne věčné, ale pomíjející.

Nakonec skončí království marnosti a hříchu, všeliké nepravdy, a v nové domovině zmizí všechny zármutky, nemoci, smutky a soužení, kde po nich nezůstane ani památky. Nastane království lásky, pravdy, pokoje, radosti a veselí. Již nebude takovéto pestroty národů a plemen, ale bude jeden Boží národ, s jedním podivuhodným, všem srozumitelným jazykem – andělským nebo lidským, a všichni budou součástí jednoho národa jako děti jedné rodiny, ve které bude jediný Otec – Bůh. Tato věčnost předurčená Stvořitelem od počátku, před tím, než bylo nebe a země, tato věčnost nastane již brzy podle pravdivého slova samotného Stvořitele: Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; abych odplatil každému podle skutků jeho (Zj 22, 12). Pro tuto věčnost, pro toto budoucí bezkonečné žití a blaženství stvořil přeblahý Pán člověka a lidský rod.

A poté nastane blažená a věčná odměna za všechny dobré skutky a zápasy zdejšího života učiněné podle víry a s nadějí na našeho Původce víry Ježíše Krista, který od nás odejme všelikou slzu z očí, která byla prolita zde pro Jeho pravdu… Podle slova proroka budou všichni nešťastní i spravedliví na Božím klíně utěšeni – radosti jejich nebude konce (Iz 35, 10; 66, 14). Hříšníci, kteří neučinili pokání, budou ve věčných mukách, všeliká nepravda lidská, která nebyla zahlazena a nebyla napravena pokáním a ctností, obdrží svoji spravedlivou odplatu. Nemylte se, Bůh nebude oklamán (Gal 6, 7), neboť co člověk zaseje zde, to také sklidí tam; tam ve věčnosti, neboť tak praví pravdivé slovo Boží.

A tak bratři a sestry, připravujme se neodkladně k věčnosti – pokáním a dobrými skutky. Za chvíli nebude času, a všechen čas k nápravě a k činům víry a ctností bude od nás odňat. Čiňme proto pokání, napravujme se a přinášejme Pánu plody dobrých skutků.
Teprve pak se nadcházející rok stane skutečně „novým“, protože nám přinese obnovu celého našeho bytí – duše i těla. Tehdy, třebaže náš vnější člověk bude tlít v nemocech a zármutku, ale vnitřní, skrytý člověk srdce se bude obnovovat každý den, tak jako tomu bylo s apoštolem Pavlem (2Kor 4, 16). Amen.