Svatý Mikuláš Divotvorce, arcibiskup Myr Lykejských

(památka podle církevního kalendáře 6. prosince / podle světského to je 19. prosince)

Sv. Mikuláš, jemuž je podnes vzdávána sláva na celém světě, byl jediným synem svých rodičů, Theofana a Nony, významných a bohatých obyvatel města Patary v Lykii (ve starověku se jednalo o důležité přístavní město na pobřeží Lykie, v dnešním Turecku). Jako jediného syna, jejž jako dar přijali od Boha, jej opětovně zasvětili Hospodinu.

Základům duchovního života se svatý Mikuláš naučil od svého strýce, taktéž Mikuláše, jenž byl biskupem patarským. Mnišství přijal mladý Mikuláš v monastýru Nový Sión, který založil jeho strýc. Po smrti svých rodičů rozdal Mikuláš všechen zděděný majetek chudým, pro sebe si neponechal nic. Jako kněz byl znám svým milosrdenstvím, třebaže se snažil důsledně skrývat skutky svého milosrdenství, pamatujíce na slova Hospodinova:

«Ať neví tvá levice, co činí pravice. » (Mat 6, 3)

Když se oddal samotě a tiché modlitbě srdce, a pevně přitom doufal, že takto bude smět žít až do smrti, uslyšel hlas shůry: «Mikuláši, jestliže si přeješ být ode mne být korunován, vydej se na službu svému národu». Krátce po tomto zjevení byl Boží prozřetelností vybrán za biskupa Myr Lykejských.

Sv. Mikuláš byl vždy milostivým, moudrým a odvážným křesťanem, a jeho duchovní stádce, jemu svěřený lid, jej vždy považoval za pravého „dobrého pastýře“. Během pronásledování křesťanů za císařů Diokleciána a Maximiána byl sv. Mikuláš uvržen do vězení, avšak ani zde nepřestával poučovat lid o Božím zákoně. Když přestalo Církvi hrozit bezprostřední nebezpečí z pronásledování a byl svolán první slavný „všeobecný sněm“ do města Nikáje (325), účastnil se jej i sv. Mikuláš.

Svatá tradice nám prozrazuje, že když sv. Mikuláš viděl, jak heretik Árij rouhavě hovoří o Kristu a popírá jeho Božství, naplněn horlivostí po Boží spravedlnosti neváhal a Árije zpolíčkoval. Kvůli tomuto jednání byl odstraněn ze sněmu a prozatímně zbaven výkonu archijerejské služby, a to až do té doby, než i ostatní archijerejové poznali díky Božímu zjevení, že Ježíš Kristus i Přesv. Bohorodice prokazaují svou blahosklonnost a přízeň právě ke sv. Mikuláši, jenž nikdy nezapomínal na utiskované a ponížené a vždy chránil Boží pravdu mezi lidmi. Dvakrát dokonce zachránil několik lidí od nespravedlivého trestu smrti. Jako anděl Boží chodil mezi lidmi, pro něž se stal upřímným, pravdomluvným a milostivým vzorem Božího služebníka. Už za svého pozemského života na něj lidé pohlíželi jako na skutečného „světce“ a vzývali jej ve svých modlitbách v době těžkého strádání a životních nezdarů. A sv. Mikuláš se jim zjevoval, často ve snu, ale i osobně, a vždy pomáhal těm, kteří se k němu modlili, ať už byli blízko či daleko. Bůh mu uštědřil svou milost, díky níž pomáhal každému. Z jeho tváře vycházela na všechny strany světlost, jako z tváře proroka Mojžíše, poté co se mu zjevil Hospodin, a sv. Mikuláš přinášel lidem útěchu, duchovní zklidnění a dobrou vůli.

Už jako šedivý starec byl ještě krátce nemocen. Ale ani tato nemoc mu nezabránila v tom, aby se i nadále namáhal a pracoval pro Hospodina a aby vydával mnohé plody své svatosti a mohl se díky tomu veselit v Nebeském království, odkud nadále oslavuje Jediného a Pravého Boha ve Svaté Trojici a projevuje svou zázračnou pomoc všem věřícím. Sv. Mikuláš zesnul 6. prosince (19. 12. dle občanského kalendáře) léta Páně 343, kdy také oslavujeme jeho světlou památku.

http://zivotysvatych.blogspot.cz