Světitel Řehoř, Nysský
(památka podle církevního kalendáře 10. ledna / podle světského to je 23. ledna)
Pocházel z Césareje v Kapadocii (z území dnešního Turecka). Jeho narození bývalo uváděno kolem r. 332. Byl mladším bratrem sv. Basila Velikého a sestry sv. Makriny. Rovněž měl mladšího bratra Petra, který se později stal biskupem v Sebastě. Řehoř si oblíbil rétoriku (řečnictví) a stal se jejím učitelem. Hodně se přiučoval od svého bratra. Studoval také Origena, Filona z Alexandrie a Teognota. Nějaký čas byl lektorem v místním chrámě. Dle mnohých životopisců se oženil se zbožnou Theosebií. Podle podání Ekerta se tito manželé domluvili na upuštění od manželského života. Řehoř, rozhodující se pro řeholní život, brzy ovdověl. K jeho další duchovní cestě mu napomáhaly modlitby sourozenců i jejich povzbuzování. Řehoř sám se necítil při rozhodování příliš jistý, což se několikrát v jeho životě výrazněji projevilo. Bývá uváděno, že oproti Basilovi byl větší mystik a filosof.
Vstoupil do kláštera založeného jeho bratrem Basilem u Černého moře. Studoval tam pečlivě Písmo a žil asketicky. V roce 371 jej Basil jako kapadocký metropolita vysvětil na biskupa pro diecézi v Nysse. Někdy mu chyběl organizační talent. Prožil sesazení a vyhnanství nebo život na útěku, aby se vyhnul vězení. V roce 376 byl prý v nepřítomnosti odsouzen na základě falešného obvinění, že nenakládá s církevním majetkem správně. Jednou z hlavních příčin zásahu ze strany císaře Valenta a jeho Pontského náměstka byl snad antiariánský postoj. Po několika letech, když už byl Valent mrtev, byl r. 380 jmenován metropolitou v Sebaste (dnešní Sivas v Turecku). Antiochijský synod jej ustanovil vizitátorem arabských církví. Při jedné z cest Řehoř navštívil i Palestinu. Pocítil tam zármutek, že na svatých místech někteří křesťané žili natolik hříšně, až to vedlo k poškození čistého mravního cítění poutníků, kteří si přicházeli pro posilu. V jednom z jeho dochovaných dopisů je proto i zmínka o zneužívání zvyku konat pouti na posvátná místa.
R. 381 byl účastníkem II. všeobecného koncilu v Cařihradě. Byl hodnocen jako "sloup pravé víry". Jeho dogmatická díla měla vliv na výsledek na sněmu. Podle císařského ediktu patřil mezi biskupy, jejichž rozhodnutí byla z dogmatického hlediska závazná. V boji s ariány pokračoval na synodách v Cařihradě r. 382 a v následujícím. V roce 394 se účastnil sněmu, který se zabýval arabskými církvemi. Brzy nato zemřel.
Zanechal mnoho spisů s hlubokými filosofickými a teologickými myšlenkami. Stal se nejen významnou osobností východních církví, ale i ekumenickým světcem.
http://zivotysvatych.blogspot.cz