První neděle Velkého půstu
Neděle "Oslavy Pravoslaví" nebo "neděle anathemy"

25 února 2018

Kázaní

Pravoslaví – to je orthodoxie a orthopraxe, čili správná víra a správná praxe. Je to oslava Boha a služba Bohu. Boha oslavujeme pravou vírou a sloužíme Mu modlitbami, půsty a ctnostmi. Pravá oslava nemůže být nikdy bez služby.

Již první křesťané brali svoji povinnost modlit se postit se velice vážně (přísně postili se dvakrát do týdne a před svátkem Paschy, konali pravidelně své denní modlitby, v noci vstávali k modlitbě, často konali celonoční modlitební – bohoslužebná bdění atd.). Tento přísný vztah ke křesťanské modlitební a postní povinnosti přetrvával i následujících staletích. Církevní spisovatelé vydávají např. svědectví o případech, kdy byli křesťané v rámci pronásledování mučeni a bylo jim nabízeno propuštění, přijmou-li nepostní pokrm – a křesťané statečně odmítali a raději snášeli mučení, než by v době postní okusili maso či jiné nepostní jídlo. V šestém století, když vypukl v Byzanci hlad, bylo povoleno kvůli mimořádným okolnostem porušit v době postní půst a jíst cokoliv, avšak křesťanské obyvatelstvo odmítlo rušit půst a raději hladovělo.

Pravoslaví – to je duchovní zápas za dosažení křesťanské dokonalosti. Všechny součásti pravoslavné praxe mají pomáhat dosažení tohoto cíle. Pravoslaví je duchovním komplexem, z něhož nelze něco vybírat, něco eliminovat, či jednu složku vyzdvihovat a jiné přisuzovat význam druhořadý. Pravoslaví je dílem Božím a nikoliv lidským, a proto je nelze pitvat a preparovat z něj "to podstatné", jak se to dnes pokoušejí činit někteří západní pravoslavní teologové.

Dnes vzpomínáme vítězství Pravoslaví nad heresí (bludem) ikonoborectví, což byl právě jeden z dějinných pokusů zredukovat Pravoslaví konaný s nadějí na velké dobro, které to mělo křesťanům přinést.

Císař Lev III. Izaurský (r. 726) se rozhodl odstranit z pravoslavné praxe část církevní Tradice – uctívání svatých ikon. Císař totiž usoudil, že ikony jsou "méně podstatnou" částí křesťanského učení, a tak se rozhodl obětovat ikony státnímu zájmu sjednocení s islámem, což mělo přinést veliké politické výhody pro Byzantskou říší a tedy i blaho pro křesťany, neboť islám se již začínal rýsovat jako vážné nebezpečí. A jaký byl výsledek tohoto císařova plánu, který měl zajistit bezpečnost a blaho křesťanům? Mocenské prosazování ikonoborectví a násilné rušení uctívání ikon přinesly Byzanci vnitřní rozvrat, křesťanům místo blaha a bezpečnosti – jen pronásledování, úpadek, mučení a teror. Křesťanský lid totiž masově odmítl vzdát se uctívání ikon a (zvláště mniši) raději trpěl pro zachování posvátné křesťanské Tradice v její plnosti, než by přijal nějaké novoty. A dosažení sjednocení s islámem i přes dočasný zákaz uctívání ikon v Byzanci stejně dosaženo nebylo. Výsledek tedy více než přežalostný.

Podobně i dnešní ekumenisté chtějí dosáhnout blaha pro křesťany a prosperity pro lidstvo skrze náboženské sjednocení – a prostředky k dosažení tohoto cíle? Zrušit část křesťanského učení – odstranit "jen" to, co se zdá být na překážku ke sjednocení s jinověrci. Dějiny nás poučují, že tato cesta nikam nevede, ale přinese jen trápení a rozvrat.

Církev ustanovila dnešní den jako "svátek Pravoslaví" – oslavu vítězství původního křesťanství a jeho nezkráceného učení nad bludem ikonoborectví. Ustanovila tento den na památku, aby se nic podobného již neopakovalo a nikdo se již nepokoušel upravovat křesťanskou víru a pravoslavné křesťanské učení.

Tento den vnímá Církev od pradávna nejen jako vítězství Božského Pravoslaví nad heresí ikonoborectví nýbrž i jako vítězství nad všemi bludy (heresemi). Proto je v tento den v Církvi veřejně vyslovována anathema (exkomunikace) nad všemi historickými i současnými heresemi a nepravoslavnými učeními, o kterých se dnes zřetelně v chrámech vyslovujeme, že tyto stojí mimo Církev Kristovu.

P.S. Někteří pravoslavní ve světě již zařadili do seznamu heresí, které jsou v tento den v Církvi vzpomínány a veřejně vylučovány z Církve, i zednářství a ekumenismus.

Zdroj: http://www.orthodoxia.cz

Pravoslavná církev dnes, jako každoročně v tuto neděli, oznamuje před celým světem:

"Ty, kteří svůj rozum dali do služeb poslušnosti Božímu zjevení a kteří se pro ně v sebezapření namáhají, velebíme a chválíme. Ty, kteří se protiví pravdě a nekají se z toho před Hospodinem, jenž očekává jejich obrácení a lítost, ale nechtějí následovat svaté Písmo a Tradici prvotní Církve, - takové odlučujeme a vyslovujeme jim: anathema.

Těm, kteří odmítají existenci Boží a tvrdí, že tento svět vznikl sám od sebe a že se v něm všechno děje bez Boží prozřetelnosti a náhodně, - budiž jim anathema.

Těm, kteří říkají, že Bůh není Duch, ale hmota, anebo ho neuznávají za spravedlivého, milosrdného, moudrého, vševědoucího či říkají tomu podobná rouhání, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se tvrdit, že Syn Boží není jednobytný s Otcem a není stejné cti jako Otec, a stejně tak i Duch Svatý; těm, kteří nevyznávají, že Otec, Syn i Duch Svatý jsou jeden Bůh, - budiž jim anathema.

Těm, kteří si dovolují říkat, že k našemu spasení a očištění od hříchů není nutný příchod Syna Božího v těle na svět, jeho dobrovolné utrpení, smrt a vzkříšení, - budiž jim anathema.

Těm, kteří neuznávají blahodať vykoupení, jež je hlásána v Evangeliu, jako jediný prostředek k našemu ospravedlnění před Bohem, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se říkat, že Přečistá Panna Maria nebyla před porodem, při porodu i po porodu pannou, - budiž jim anathema.

Nevěřícím, že Svatý Duch dal moudrost prorokům a apoštolům, skrze ně nám zvěstoval pravou cestu ke spáse, dosvědčil ji zázraky, že (tentýž Duch Svatý) přebývá v srdcích věrných a pravých křesťanů a uvádí je do všeliké pravdy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají nesmrtelnost duše, konec světa, budoucí soud a věčnou odplatu za ctnosti na nebesích, ale za hříchy odsouzení, - budiž anathema.

Těm, kteří zavrhují Tajiny (svátosti) svaté Církve Kristovy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají sněmy svatých otců a jejich tradice, souhlasné s Božím zjevením, zbožně opatrované Pravoslavně-katolickou Církví, - budiž anathema."

Ze současného obřadu neděle Pravoslaví
Přeloženo z webu Moskevského patriarchátu pravoslavie.ru

P.S. Pro současného člověka za západě je potřeba dodat, že anathema neznamená upalovat na hranici. Je to oddělování pravdy od nepravdy. Má-li být Církev příbytkem pravdy, pak musí dokázat označit, co pravda není. Je to nekončící usvědčování všech lstí a klamů, který se děl už ve starozákonní Církvi, pak jej v mnoha svých kázáních konal Ježíš Kristus (a to nezřídka dosti drsnými slovy, viz např.: "Běda vám..."), anathemu nadále vyslovovali ve své době svatí apoštolé (Galat 1,8-9) a následně i církevní otcové. Bez anathemy by se zatemnila pravda a bez pravdy není možná opravdová láska, jen lež a pokrytectví, nebo mělkost. Životem Církve však nejsou mělké kalné vody, ale slyší Kristovo: "Zajeď na hlubinu."

Dnes často slýcháváme, že každou vírou je možno správně sloužit Bohu. Jako by pravda či lež byly Bohu stejně milé. Podle naší víry však nemůže žádná jiná víra než pravoslavná přivést člověka k dokonalosti" (z kázání na ruském pravoslavném rozhlasu Radoněž v tento den).

Jsou-li Češi ještě potomky Mistra Jana Husa, který dal vlastní život, aby se pravda nerozmělnila v kalnosti kompromisů, potom by právě neděle anathemy jim měla být někde v hloubi srdce blízká. Myslím, není bez významu, že sv. mučedník biskup Gorazd (veliký pravoslavný misionář, obnovitel české pravoslavné církve u nás, + 1942) obřad anathemy přeložil (obsahoval i zkrácené vyslovení anathemy) a učinil z něj zvláštní bohoslužbu pro památný den 6. července; takže pravoslavní Češi ji za první republiky konali na svátek Mistra Jana Husa. (Ve 2. vydání českého pravoslavného bohoslužebného sborníku z r. 1951 však nástupci biskupa Gorazda i takto zkrácenou anathemu z této bohoslužby vypustili.)

Zdroj: http://www.ambon.or.cz/